25.8.2008

Boxeři jsou "vymlácený hlavy"...

V porovnání s ostatními sporty je riziko úmrtí či vážného zranění v ringu velmi nízké. Toto je podpořena obrovskou řadou důkazů. Navzdory tomu namítají někteří odpůrci boxování, že box způsobuje trvalé poškození mozku.

Nejrozsáhlejší vědecká studie, která tuto skutečnost testovala, byla provedena v Irsku v letech 1992 až 2001 doktorem Markem Porterem, bývalým sportovním lékařem (nyní ortopedem), který svého času působil v Australském sportovním institutu. Porter ve své studii testoval 20 náhodně vybraných zkušených amatérských boxerů, kterým byly prováděny neurologické testy po celou dobu devíti let. Tento vzorek amatérských boxerů byl porovnáván stejně velkým vzorkem dvaceti náhodně vybraných osob, které trénovaly ve stejných tělocvičnách, ale neúčastnili sparringu ani boxu samotného.

Na začátku studie nebylo žádnému boxeru méně než 16 let a všichni měli odboxováno minimálně 40 zápasů v ringu. Dále bylo podmínkou, aby všichni aktivně soutěžili či se na soutěže připravovali a aby v minulosti neutrpěli sebemenší poškození mozku. Rovněž bylo požadováno, aby vybrané osoby neměly problémy s učením, nadměrným požíváním alkoholu, drog, či případně organickými rozpouštědly, netrpěli vážnější chorobou nebo nějakým problémem psychiatrického rázu.

Náhodně vybrané osoby-neboxeři byly vybrány tak, aby kopírovaly věkovou strukturu aktivních boxerů a nesměly provozovat žádný plnokontaktní bojový sport, ale na druhou stranu mohli provádět jakýkoliv jiný kontaktní sport (např. fotbal). Studie sledovala věk a socio-ekonomický status vybraných osob a nebyly shledány žádné významnější rozdíly v úrovni vzdělání mezi boxery a porovnávací skupinou.

Všechny osoby podstoupily v roce 1992 řadu neuropsychologických testů, které byly zopakovány postupně po 18 měsících, 4, 7 a 9 letech. Testy byly provedeny sportovním lékařem vyškoleným v neuropsychologii, který nevěděl, kdo ze zkoumaných osob je boxer a kdo není (vědci jsou „zavázány oči“, aby bylo vyloučeno rizko systematické chyby resp. předpojatosti vědce).

Získáná data a výsledky testů byly statisticky zpracovány počítačem za použití regresní analýzy. Nejen, že se ukázalo, že amatérští boxeři nezaznamenali po dobu 9 let v testech žádné zhoršení, ba právě naopak jejich výsledky byly znatelně lepší než u vrstevníků z neboxerské skupiny.

Co je zajímavé je skutečnost, že počet zápasů v ringu, podíl vítězství, ani četnost spárování neměli vliv úspěšnost boxerů v těchto testech. Můžeme konstatovat, že zmíněná studie nemohla potvrdit tezi, že amatérský box zapříčiňuje chronické poškození mozku.

Význam Porterovy studie spočívá v tom, že tato využila nejlepšího dostupného vědeckého aparátu, čímž předčila ostatní podobné výzkumy. Ačkoliv je zkoumaný vzorek 20 osob možná menší než bychom si přáli, ale na druhou stranu předchozí “výzkumy“ této problematiky operovaly se vzorkem jediného člověka!

Zdroj: fightweb.estranky.cz

« zpět na články