25.7.2008

Bojovníka má v sobě každý, ale dobrým trenérem se musíte narodit.

Petr Macháček, je symbolem "českého" thai boxu. Jeho kariéra trenéra začala před patnácti lety. Od sedmi let trénoval karate a různým bojovým sportům se věnuje celý život. Jeho klub Hanuman gym Praha už vychoval spoustu špičkových zápasníků, kteří několikrát vybojovali tituly Mistrů světa. Velký malý muž je tedy svým trenérským uměním známý nejen na domácí půdě, ale i po celém světě. Bojová umění se pro něj staly nejen zaměstnáním, ale především koníčkem. Mezi ně patří také trénování jeho syna Petra v motokrosu.

Jak se vůbec dostal thajský box do Čech?

Někdy kolem roku osmdesát osm emigroval můj kamarád Ivan Rzounek (wing chun) do Německa a z něho mi začal posílat časopisy s bojovým uměním. Dneska už je takových časopisů na českým trhu spousta, ale tenkrát to bylo naprosto něco vyjímečnýho. Nevím k čemu by se to dalo dneska přirovnat, ale bylo to něco zvláštního. Posílal mi je v zalepený poště. Jako pohraničník na vojně jsem měl každý psaní prověřovaný. Takže jsem dopisy od emigranta dostával přes svoje rodiče. V nich jsem pak viděl obrázky jiných bojových umění než byly tenkrát tady v Čechách známý. Byly tady známý pouze čtyři druhy bojových umění a to karate,box, judo, zápas jako volný styl a řecko – římský. A proto, cokoliv bylo jiného než tady ty čtyři sporty, tak nám to připadalo úžasný. Je to asi tak, jako kdyby celej národ jezdil v trabantech a já jsem najednou přijel v Jeepu.

Na základě tohohle jsem z těch obrázků začal studovat techniky a fotky bojovníků, kteří tam byli v trenýrkách. Říkal jsem si, jak je to možný, že se kopou do nohou? Že se kope kolenem do hlavy-to se přece nesmí…? A postiženej tady těma předsudkama bojových umění, kterejma jsem prošel před tím, jsem tomu začínal přicházet trošku na kloub. Potom další můj kamarád David Brousil (muay thai) odjel za tím jedním emigrantem, chvilku tam po revoluci pobyl, vrátil se a ukázal mi první techniky tak nějak na živo. Tak jsem se do toho začal opírat víc a víc. No a pak jsem chtěl být profesionální zápasník-Mistr světa.

V tu dobu jsem docela slušně vydělával, protože jsem se živil vejškovejma pracema a ty byly na tu dobu dobře placený. Vlastně pořád jsem visel někde na laně a brousil střechy, natíral komíny. A vždycky za ty peníze, co jsem vydělal, jsem odjel do Německa , do Holandska. Byl jsem tam vždy asi tak 14 dní, měsíc, vařil jsem si před tělocvičnou konzervy na lihovým vařiči a jezdil jsem tam autostopem a dvakrát, třikrát za den trénoval. Ale vždycky, když jsem se vrátil do Čech a vydělával peníze, abych zase mohl jet ven. Tak jsem trénoval sparing partnery a zkoušel s nimi cvičit různé techniky.

A tak se stalo, že jednoho rána asi po roce jsem se vzbudil a zjistil jsem, že těch sparing partnerů mám asi třicet, že jim to hrozně dobře jde a uvědomil jsem si, že jsem na křižovatce. Dobrej bojovník totiž může bejt kde kdo, kdo trochu maká, ale dobrýho trenéra prostě jen tak někdo nevychová. Ten se rodí. Tak jsem na tom začal daleko víc dělat a připravoval jsem se víc na dráhu trenéra. A ty moje zápasy, který jsem od tý doby měl tak byly spíš jenom doplňkový, protože toho bojovníka samozřejmě v sobě mám pořád.

Thajský box má u nás tradici zhruba od roku devadesát jedna, trénoval už někdo v Čechách tento sport, nebo jsi byl první kdo s ním prorazil?

Já bych neřekl první, protože lidi, co byli tenkrát kolem mě, by se mohli urazit. Ale určitě bych řekl, že jsem byl ten, kterej tomu dal v tu dobu nejvíc a proto si přikládám největší zásluhy za to a nebyl jsem úplně první a nebyl jsem ani sám. Bylo nás dejme tomu víc, ale já jedinej jsem to vlastně někam dotáhl a celou dobu muay thai aktivne provozuju.

Předností každého trenéra jsou pedagogické schopnosti a dobrá komunikace, která ti rozhodně nechybí. Jaké předpoklady, musí člověk ještě splňovat, aby mohl dobře trénovat tento sport?

Já myslím, že tam je jediný předpoklad a to je vůle. Jako trenér mám největší úspěchy a ani ne tak zásluhou nějakýho pedagogického talentu. Ale spíš pílí a toho, že se nevzdávám - s nikým. Člověk může být největší dřevo, ale já to s ním nevzdávám. Hledám nový a nový způsoby vysvětlení jedný a tý techniky, až dosáhnu potom toho, že toho ten člověk umí aspoň nějak používat. Ve finále, ty jednotlivý střípky lidský mozaiky pořád skládám dohromady, až mi z toho vyjde dobrej bojovník. A jediný co vlastně od těch lidí chci, je pravidelná docházka a poslušnost. Musej se snažit dělat to, co jim říkám, nic víc vlastně já nepotřebuju. Je mi jedno, jestli je to mladej, starej, tlustej, tenkej, nemocnej bez nohou. Trénoval jsem vozíčkáře, trénoval jsem děti, ženský, spoustu lidí, ale mockrát jsem se přesvědčil, že právě naopak talenti a lidi s předpokladama, to jsou úplně ty nejbezcennější lidi, protože toho talentu zneužívají a častokrát z nich nic nevyroste.

Co je na profesi trenéra nejtěžší?

Myslím si, že umění jednat s lidmi s citem pro různé druhy lidí. Co člověk to jiná nátura a jinej přístup. Na každýho musím vymyslet, aspoň něco malinko trochu, aby ho to na mě zaujalo. Myslím si, že určitě každý trenér musí mít osobní charisma, musí to být osobnost, to rozhodně. A také musí být tvořivý. Každej trénink musí být malinko jinej, aby to ty lidi bavilo, aby chtěli za tím trenérem docházet. Také by měl být psychicky odolný. Je období, kdy se daří a je období kdy se nedaří. Moc se mi nelíbí, že jsou lidi kteří říkaj: ,,ja neumím prohrávat" nebo trenéři, kteří nesnesou prohru svýho svěřence.

Angličani maj skvělý heslo: ,,some time win, some time loose," prostě někdy se vyhraje, někdy prohraje a já se spíš snažím vždycky bojovníkům říkat, že mě vůbec nezáleží na tom jestli vyhrajou nebo prohrajou. Jediný na čem mi záleží je to, jak bojujou a jak k tomu boji přistupujou. Jestli dělaj všechno to co jsme nacvičili a potom je prohra nebo výhra úplně druhořadá záležitost.

Aby se to jednou provždy osvětlilo, jak je to s tvojí kariérou zápasníka, kolik máš na svém kontě zápasů?

"Oficiálně" jsem vybojoval 3 zápasy. 2 v německu a 1 ve švýcarsku, vyhrál jsem ten druhý :-)

Jak bys porovnal tréninky a atmosféru kolem muay thai před 15 lety a dnes?

Pokud myslíme v čechách tak ten rozdíl je naprosto diametrální. Nejde jen o trenéry a tréninkové metody i když ty se za tu dobu také hodně změnily a přizpůsobily současným trendům a vývoji. Ale jde hlavně o generace těch kluků co stále přichází, Už dávno to nejsou rváči z diskoték, ale už jdou opravdu za sportovním pojetím boje. Nejdou tolik po knockoutovém vítězství ale po technickém pojetí a vybodování soupeře. Na tréninkách musím už daleko víc burcovat a hecovat než dřív. Dnešní kluci už neumí tak makat...

Co vše vlastně v současnosti vyučuješ?

V současnosti mám poměrně jednotvárnou výukovou práci vlastně teď učím jen muay thai a trochu MMA, čas od času sebeobranu buď profesionály od policie nebo jiných státních utvarů nebo soukromé firmy. Je toho ale stále méně.

Co tě v současnosi na muay thai nejvíce baví a co naopak nejvíce rozčiluje?

Paradoxně na obě otázky mám jednu hlavní odpověd a tou je fenomén K-1... který ovlivňuje i vývoj Muay Thai.

Těší mě že K-1 díky smlouvám s Eurosportem a v jiných částech světa jinými stanicemi přitáhla k obrazovkám miliony fanoušků těchto sportů, ale pro mě je muay thai naplněním dokonalosti pro boj v postoji, pro své používání loktů a kolen, technik úchopů a strhů, používání boxerských úderů a specifických kopů vedených z rotace celého těla plnou silou.

Oproti tomu mě rozčiluje časté špatné rozhodnutí rozhodčích (viz. Zápasy Buakaw Por.Puramuka vs. Téměř kdokoliv..) a neustálé ořezávání, dle mého degradace pravidel v zájmu atraktivity pro diváka.

Jaký svůj trenérský úspěch považuješ za nejdůležitější?

Cením si všech úspěchů které moji svěřenci vybojují, samozřejmě všechny ty tituly národní,evropské, světové, interkontinentální, amatérské, profesionální, dětské, ženské, mužské jsou úžasné a stále i po těch letech trénování dokážu utkání prožívat tak že mě po turnaji bolí celé tělo. Ale asi mě víc těší drobnosti například lehce retardovaný kluk kterého často šikanovali zlí hoši se po dvou letech tréninku u mě postavil na odpor a má klid. Nebo i to že se začínají vracet borci z těch prvních generací co odešli k jiným trenérům, nebo přivedli svoje děti teď 10-ti leté... To mě fascinuje.

Jak vypadá takový tvůj "obyčejný" den?

Vstanu okolo 7.15 nasnídám se, cestou na první soukromou hodinu vyřídím v autě pár organizačních a manažerských telefonů samozřejmě s handsfree :-)

První soukromka od 8.30, v 10.00 individuální trénink se závodníky, to je tak 8 borců, se kterými pracuji na lapách a v klinčích. S tím mi strašně moc pomáhají také skvělí dva boxerští trenéři, kteří mají největší zásluhu na tom, jak se bojovníkům Hanuman Gymu obrovsky zlepšily ruce, a to jsou ZORAN PEŠIČ a OLEG MATUSZEVIČ.

Potom další dvě soukromky do 15.00, hodina pauza na oběd (většinou špagety s česnekem a tunákový steak ve skvělé pizzerii v centru)

Od 16.00 do 22.00 další čtyři tréninky ať už soukromky nebo velké veřejné. Za den naspáruji od 10 do 50 kol, odlapuji okolo 70 kol těžkých thaiboxerských lap, k tomu něco odklinčuji a odzápasím na zemi.

Cestou domů zase vyřídím pár telefonů, poslechnu si nějakou muziku pokud nemám zrovna vykradené auto. Zaparkuji cca. kilometr od domova, protože takhle v noci už u baráku nemám šanci zaparkovat. Doma jsem okolo 23.00, pustím počítač, popovídám si se ženou většinou o dětech, vyřídím mejly, navečeřím se a jdu spát okolo 01.00.

Existuje nějaký bojovník, kterého bys dával svým svěřencům za vzor?

To je těžké, záleží na tom, komu, anebo co tím zrovna sleduji. Snažím se sledovat vývoj ve světě a držet krok.Teď je v trendu silový způsob boje. Takže obecným hitem např. posledního tréninkového campu byl teoretický videorozbor zápasů takových tlačivých borců jako jsou Dekker, Drago, Souwer, Laursen, Samkor... Ale to jsme rozebírali hlavně z hlediska udržení trendu, snažím se spíš prosazovat chytrost a strategii takže Villaume, Kohiruimaki, Spejbl, Immonenn.

Z dnešního pohledu je Muay Thai sport nebo bojové umění? Jak to vidíš ty?

Pro mě je muay thai bojové umění které se dá provozovat i ve sportovním pojetí. Sleduji na netu všechny ty diskuse a většina těch žvanilů mě a mé trenérské kolegy z oboru různých bojových stylů spíš pobaví :-)

V současnosti jsou nejvíce "in" různorodé army combat systémy jako např. krav maga apod. Čím si to vysvětluješ?

Myslím že to je daň době. Kriminalita je všudypřítomná a nikdo z nás nemá žádnou jistotu, že nebude kdykoliv a kdekoliv napaden nebo okraden, nebo nebude nečeho podobného svědkem. Takže je pochopitelný nárůst zájmu o BU i z tohoto hlediska, a s tím se veze i módní vlna, že čím exotičtější, tím lepší. Jsem tomu ale rád. Každý, kdo cvičí, ať už jakékoliv BU - tak si uvědomuje závažnost boje, hodnotu úderu či kopu a hloupost konfliktu daleko závažněji než člověk, který nikdy necvičil. Myslím, že kdyby celý národ vyznával Komenského heslo "ve zdravém těle zdravý duch" a všichni by byli zdatní v boji, ubylo kriminality a zvedla by se morálka.

Kdysi ses "proslavil" také sérií článků o trikách a podvodech ve světě bojových umění. Sleduješ ještě dnes nějaké podobné kauzy? Pobavilo tě něco z poslední doby, nějaký zaručený recept "odborníka z oboru"?

Už dlouho jsem neslyšel nic moc zajímavého, snad jen poslední výstřelek pana Poláka, kterého mám jinak docela rád - ten paskvil, co tvoří, jakože Nin-tsun-do, či co, a ten web k tomu, slušně pobavil na netu hodně normálních lidí okolu BU.

Jakou největší lež si kdy slyšel o Muay Thai?

Asi všelijaké nesmysly typu rakovina holeních kostí, vymlácené mozky atd.. K tomu snad jen můžu dodat, ať si každý přijde vyzkoušet a může posoudit alespoň trochu, i když po pár trénincích je to strašně zavádějící.

Podporuješ Muay Thai jako olympijský sport? Pokud ano, jaké vidíš šance?

ANO!!! Vím, že teď naštvu spoustu lidí, ale dle mého na OH patří z úpolu jen dva sporty a to postojový (ringový) muay thai a zemařský (žíněnkový) ultimátní zápas. Tyto dva tam patří už od své podstaty, ostatní jsou jen odnože. Již v původních OH v dávném Řecku byl Pankration nejváženějším a nejsledovanějším sportem. Ostatní sporty byly vrcholy vojenských dovedností (běh v plné zbroji, střelba v jízdě na koni ...), to, co je dnes, se mi nelíbí, radši sleduji X-Games. Šance pro Muay Thai na OH nedokážu nijak posoudit, je to politická hra, do které nikdo nevidí..

Máš nějaký trenérský vzor?

Ano mám. Z thajska - khru of the century YODTHONG SEENANAN, nebo z běloruska ANDREJ GRYDIN (Ignashov, Shish...) nebo brazilec RICKSON GRACIE.

Jak se pozná, krom dobrých výsledků, kvalitní trenér?

Kvalitní trenér by měl mít kromě dobrých výsledků také hodně spokojených žáků které tréninky naplnují nejen po stránce fyzické, ale i duševní. Jde i o vytvoření dobrého kolektivu, ve kterém si borci i v tak individuálním sportu pomáhají v přípravě navzájem, měl by mít charisma a přirozenou autoritu a neměl by odmítat žáky, kterým to ze začátku nejde, ale hledat pro ně nové a nové cesty jak TO PŮJDE.

Tvůj syn je již v ranném věku úspěšný motocyklový závodník. Jak jste se k tomuto sportu dostali, máš vztah k motorkám?

Motorky jako Enduro a Motokros jsou mé koníčky a jak Péťa rostl a pohyboval se přirozeně se mnou okolo mých aktivit, tak mimo jiné aktivity také okolo motorek. Začal jezdit v pěti letech a původně jsme neměli žádné ambice, jen jsem si říkal "co se v mládí naučíš...", ale jak začaly se závoděním přicházet úspěchy, tak jsme do toho spadli, dnes je mu 13 a jsem na něj moc pyšný!!! Je to ale obrovsky finančně náročný sport a je velice těžké hledat sponzory pro tak mladé kluky. Najde se někdo?

Jakýma dalšíma činnostma se odreagováváš od každodeního stresu?

Teď je období že nemám čas se ani odreagovat i když o stresu se v mém případě mluvit nedá... mám se skvěle. Mám fajn manželku která je tolerantní k tomu co dělám i když kdybych dělal něco jiného asi by jsme na tom byli finančně mnohem líp. Mám skvělého syna sportovce se kterým si rozumíme i jako kamarádi a úžasnou 3a půl letou dceru Viktorii blonďatého andílka s dáblem v těle, chytrou která si mě motá jak chce. Jinak rád lezu po skalách, jezdím na teréní motorce, snowboard, snowblade,freeride kolo. A loni mě při pracovním pobytu na Kostarice totálně uchátil surf, ty vlny !!!

Vypadáš pořád ve formě, je těžké ještě najít v tvém nabitém rozvrhu čas na svůj trénink?

Ha ha ...já trénuji s každým ze svých sveřenců, takže mám spoustu trenérů a spoustu času na svůj trénink. dík

Sleduješ české borce z ostatních gymů? Je zde někdo, kdo má potenciál se výrazně mezinárodně prosadit?

Samozřejmě sleduji. Teď asi nemluvíme o už prosazených borcích z jiných klubů jako je např. Jirka Žák. Z těch nových se mi docela líbí Šifalda z Chomutova, nebo Devera z Písku, nebo z ostravy Šlehober, ale bez podpory sponzorů půjdou nahoru jen strašně těžko. Musí dojíždět za tréninkovými zkušenostmi i jinam, do Prahy, Thajska, Holandska, Finska... Teprve potom můžou mít zkušenosti potřebné k prosazení na mezinárodní scéně.

A co Hanuman team? Můžeme se těšit na nástup dalších slibných borců, které doplní řady zkušených harcovníků jako je Ondra Hutník, či třeba Luboš Vrňata?

Stále vidím budoucnost před Mírou Šafrou který má veliký potenciál, a z nových se mi moc líbí Standa Klíma který by mohl být novou českou K1 hvězdou pokud si srovná v hlavě priority, potom Adam Chajkin, Honza Kašpar, Ivo "Belmondo" Kytka, Zdenek Nims, Franta Prokůpek, bratři Řežábkové.

Vím, že jste se v gymu začali hodně věnovat boxerskému tréninku? Čím to, snažíte se, aby nám neujel evropský trend?

No jasně ale nejde jen o ten světový nebo evropský trend. Dřív jsem často po turnajích slyšel "ti kluci od Macháčka výborně kopou ale neumí boxovat..." tak jsem se domluvil nejdřív se Zoranem Pešičem na lapy pro pár závodníků (Spejbl, Šafra, Marča...) a potom i s Olegem Matuszevicem na pomoc při velkých tréninkách a už se to skvěle projevuje.

Jaký máš vůbec názor na postupné přibližování sportovního Muay Thai spíše ke kickboxingu? Myslíš, že se dá tento trend zastavit? Kam myslíš, že bude tento trend i nadále směřovat?

To je jako ta otázka ke K-1... nevim jak to Jakuzáci nastaví... :-)

Co řikáš jako trenér na pyramidový systém turnajů?

Pyramida je strašně náročná na psychiku, nebezpečná pro zdraví, protože borci s rozkopnutou holení nebo stehnem nastupují k dalším zápasům, kde to může přerůst ve vážný zdravotní problém. A myslím, že i atraktivita pro diváky je diskutabilní, pokud borci taktizují v prvních zápasech, aby sice vyhráli, ale nezranili se do dalších zápasů, tak to nemá šmrnc. Nemám rád pyramidy!

Co říkáš na to, že ve Švédsku, které je evropská Muay Thai velmoc, hrozí zákaz bojových sportů a že např. poslední velmi vydařená akce K-1 byla zjevně naposledy z důvodu, který jsem zmínil? Podobné problémy má i Polsko, čím si to vysvětluješ, že v době obrovského rozmachu popularity našho sportu se ozývají hlasy, které volají k zavedení restrikcí?

Nechápu asi demokracii, nechápu jak někdo může zakazovat normálně uvažující skupině lidí kteří se zdravě a o svobodné vůli rozhodnou že budou dělat to a to a nikoho jiného to nepoškozuje jak si někdo může dovolit takovou skupinu nějak jakkoliv omezovat... Chápu to jako poškozování mých lidských práv a svobod.

Myslíš, že veřejnost ještě pořád vnímá Muay Thai negativně? Pokud ano, co by se mělo udělat, aby se toto změnilo? Jak si vysvětluješ, že ač v evropském měřitku popularita bojových sportů strmě stoupá, tak naše média až na drobné vyjímky neustále zavírají oči?

Ne, to si nemyslím. Naopak s kým se setkám tak v 90 % mám kladné ohlasy a ty ostatní jsou spíš z neznalosti. Díky Větší popularitě našich sportů v televizi na sportovních kanálech je to stále lepší, Jen nechápu noviny a sportovní rubriky že se už dávno nechopily trendů a nespolupracují. Jsou tak pozadu, že je mi trapné o tom i mluvit. V západní Evropě kdekoliv bojujeme na turnajích nebo galavečerech tisk je toho plný, naši borci jsou venku díky tomu populárnější než doma a to je trapné. Ondřej "Spejbl"Hutník v Holandsku je hvězda, Martin Karaivanov ve Francii, Pavel "Hakim" Majer v Japonsku a u nás ? Darmo mluvit, kdejaký okresní fotbalový přebor je asi zajímavější :-(

Musíme asi počkat až pro stáří odejdou papaláši kteří sedí na příslušných místech a nahradí je mladí dravci kteří sledují chod světa kolem v reálném čase. Časopisy jsou na tom lépe dělají s námi rozhovory zajímají se, je vidět že jsou tam mladí a kreativní lidé.

Mimo thai-boxu a ultimátních zápasů jsi také velmi dlouho "koketoval" s praktickou sebeobranou. Kam dospělo tvé poznání a to nejen ohledně praktického použití, ale i systému výuky?

Praktickou sebeobranu vyučuji stále , sice už ne v takovém objemu jako dřív kdy jsme hlavně s kolegou z naší firmy SKATACH Martinem Hradeckým vyučovali 8 hodin denně. Martin vyučuje profesionálně dál a já už jen nárazově. Co se týče mých poznatků tak jsem zjistil že na začátku jsem vyučoval hodně technik a ve finále trvalo dost dlouho než se v nich cvičenec začal orientovat a byl schopen je používat. Dnes ale, učím jen pár technik a neustálým drilem je zažívám do uplného zautomatizování. Také dávám důraz spíš na princip boje obecně než techniku.

Během své kariéry trenéra jsi se setkal s obrovskou škálou celebrit v bojovém umění. Kdo  na tebe nejvíce zapůsobil a čím?

Máš-li na mysli setkání osobní, tak mimo trenérské legendy o kterých mluvím jinde tak určite na mě hodně zapůsobil brazilský bojovník jiu jitsu a ultimátních zápasů ROYCE GRACIE a současně na mě obrovským bojovým i duchovním dojmem působí jeho starší bratr RICKSON GRACIE se kterým jsem se ještě bohužel nesetkal. Působí na mě neuvěřitelně harmonickým a vyváženým dojmem, prostě tak jak si mistra bojového umění představuji.

Co pro tebe v současné době znamenají střelné a chladné zbraně? Vím, že nosíš nůž a jsi také vlastníkem střelné zbraně-pistole Glock 17. Trénuješ s těmito zbraněmi?

Musím se přiznat že miluji boj v jakékoliv podobě a k boji zbraně prostě patří. Jsem ale spíš uživatel než milovník, nemám žádné velké sbírky a zajímá mě vždy prvořadě funkce a poté vzhled. Dříve jsem se svými zbraněmi cvičil tak hodinku denně jak s Glockem suchý nácvik, tak i s nožem (dřív Apllegate, dnes CRKT). Nyní už necvičím téměř vůbec, Glocka už nosím jen na specifické práce kde je zbraň tohoto typu vyžadována a nůž nosím jen na krájení chleba na pikniku. Za uplynulých 15 let jsem 99% profesních konfliktů vyřešil 1/verbálně 2/rukama a demonstrace zbraně za opaskem jsou to zbývající jedno procento používání. Radši tedy věnuji čas mentálnímu nácviku a rozboru krizových situací a občasným praktickým zopakováním základů se zbraní než neustálou přípravou na válku.

Ovlivnila nějak rodina (manželka, děti) tvou -cestu válečníka- a zapálenost do adrenalinových sportů?

To je jasné. Ale v dobrém slova smyslu, bez rodiny bych skončil jako fanatický žoldák někde ve světě nebo asketický trenér-mnich žijící jen sportem. Rodina mi dává vyšší smysl života bojovníka, zodpovědnost za rodinu se nedá s ničím srovnat, věřím v posvátnost manželství. Život s partnerem, tedy i rodinný život je o kompromisech a diplomacii, o toleranci. Mám skvělou rodinu a proto ani nelituji že už se nepouštím do "vetších" akcí při lezení po skalách, na teréní motorce nebo kdekoliv podobně, prostě mám odpovědnost za živení rodiny a živím se svým tělem, už bych ho tedy neměl tak rozbíjet jako dřív... ( 33 zlomenin..)

Jsi jeden ze zakladatelů firmy SKATACH. Jak bys zhodnotil její minulost a jak vidíš její budoucnost?

Myslím že zlatá éra naší firmy už je minulostí. A svým způsobem nám ujel vlak, jsme skvělí v boji, ve výuce, ale v byznysu nejsme dost tvrdí a neumíme se prodat. Proto se také podnikatelské zaměření přesunulo z výcvikové oblasti na klasickou bezpečnostní problematiku jako je noční patrol pro podniky s nočním provozem, převozy cennin, osobní ochrana atd.. Firem v této oblasti je teď mnoho a klientů málo a rozeznat kvalitu je často těžké i pro odborníka natož pro laika, budoucnost je v mlze.

Vychoval jsi celou řadu špičkových sportovců, závodníků-bojovníků. Vychoval jsi také některé kvalitní trenéry a instruktory? Jestli-že ano, jmenuj jaké?

Když se zastavím a otočím na chvíli zpět tak vidím jak téměř každý kdo se mnou přišel do styku a živí se dál jako trenér je svým způsobem mnou poznamenaný a ovlivněný a samozřejmě mě to moc těší. Myslím že jsem ale nikoho nevychoval v tom pravém slova smyslu. Ovlivnil, poradil, posoudil prostě jsem se snažil těm lidem být na té cestě průvodcem a přítelem. Vážim si toho jak se snad i díky mě vypracovali lidé jako Martin Hradecký a Petr Zelinka ze Skatach, thaiboxerští a ultimátnický trenéři, těch je celá řada. Až čas ukáže jestli jsou opravdu tak dobří a kvalitní nejen jako trenéři ale jako lidé.

« zpět na články