27.7.2008

Muay Thai - historie a současnost

Muay-Thai (thajský box) jako sportovní odvětví má své kořeny ve 14. století, kdy se oddělila sportovní větev od větve bojové, kterou do dneška vyučuje Thajská armáda jako boj muže proti muži.

Od tohoto odvětví se pak ještě oddělilo umění Krabi-Krabong (boj s tyčemi) a samozřejmě ultimativní způsob a boj s krátkými meči. Muay-Thai se používá v armádě dodnes a vyučuje se na školách všech typů, mateřskými počínaje. Muay-Thai má i díky těmto okolnostem velmi širokou členskou základnu. V chudých oblastech thajského severu je vcelku normální, že nemá-li rodina dostatek prostředků na výchovu syna, prodá ho do jednoho z tréninkových kempů, ve kterých se na svoje příští utkání připravují chlapci ve věku od tří let. Od prvních dnů svého pobytu v kempu jsou vedeni k poslušnosti a úctě ke starším závodníkům a samozřejmě trenérům.

O bohatou členskou základnu ve své domovské zemi nemá sport nouzi, stejně tak i o široké spektrum odborníků, protože každý, kdo navštěvoval školu, anebo vykonával službu v armádě, má s Muay-Thai zkušenost. Se svoji popularitou se nemůže v Thajsku srovnávat fotbal ani žádný jiný sport. Snem statisíců malých Thajců je alespoň jednou vybojovat zápas o národního šampióna na Lumpini Stadium, svatostánku Muay-Thai. Tréninkové metody a nasazení odpovídají skutečnosti a podmínkám, ze kterých bojovníci vycházejí. Není vyjímkou, že thajský bojovník, kterému je 21 let, má za sebou přes sto vybojovaných zápasů a kolem 25 let dosáhne dvouset zápasů a končí se závodní kariérou. Borců, kterým se povede dostat se na Lumpini, je však tak malé procento, že jsou velmi ctěni a váženi a na jejich jménech jsou postaveny nové tréninkové školy.

Úcta, poslušnost, sebeovládání a kázeň jsou naprostou samozřejmostí ve všech školách Muay-Thai.

Do Čech sport importovalo několik nadšenců, kteří se bez známostí a zkušeností vydali hledat nové sportovní odvětví do jihovýchodní Asie. V roce 1991 tak vznikla první škola Muay-Thai v tehdejším Československu. Nadšení a chuť dokázat, že i sport pro nás do té doby tak exotický a neznámý je schopen nadchnout a zapálit široké masy mladých lidí, hnala zakladatele českého thai-boxu k pořádání seminářů a zakládání nových škol po celé republice. Sport, který rozvíjí kompletně celé tělo a učí mladé sportovce sebekázni, odříkání a sebeúctě, vyžaduje skutečné nadšení a chuť něco dokázat. Jako ostatní sporty, i Muay-Thai se musí trénovat naplno, s přísným dodržováním životosprávy a elánem, protože rozdíl mezi rvačkou a sportem je více než propastný. Žádný z thaiboxerů, kteří to berou vážně, si nemůže (a ani nechce) dovolit poprat se na ulici a riskovat tak zranění a skutečnost, že dosavadní příprava, která trvala půl roku, přijde během pár vteřin vniveč a čekání na další vrchol potrvá několik měsíců. Příprava na první zápas trvá podle individuální šikovnosti 1,5 až 2 roky. V průběhu času pak závodník získá kontrolu nad svým tělem, výbornou koordinaci pohybů končetin a díky atletickým tréninkům také vytrvalost a dynamiku, bez které se žádný vrcholový sportovec neobejde. Cesta k vrcholu není jednoduchá. Potřebné zkušenosti získá každý sportovec pouze závoděním. U thaiboxu jsou to zkušenosti vetšinou velmi bolestivé, nicméně thaiboxeři, kteří tím prošli, nedají na svůj druh sportu dopustit. Robert Kurka, bronzový z MS 1997 z Bangkoku, říká: „Thaibox se mi líbí, protože nerozvíjí jenom ruce jako třeba box, ale nutí mne používat i nohy a kolena jako prostředek na obranu nebo k útoku a na rozdíl treba od karate to není jenom "jako", ale ty techniky, které použiji já nebo můj soupeř, buď fungují nebo ne. Nestojí tam žádný rozhodčí, který by mi říkal, že to bylo daleko, nebo soupeř rychlejší. Jestli byl rychlejší, tak to vím první, protože už mám jeho holeň na sobě nebo mi zvoní v hlavě. Pokud to byl krátký úder, tak jsem zbytečně mrhal silami, které pak můžou chybět...“

Jeden z našich tří mistrů světa, Pavel "Hakim" Majer, dodává:

“Do ringu nejdete soupeře zranit nebo zbít, ale být prostě rychlejší,
přesnější a chytřejší. Jak jinak si to oveříte, než přímým srovnáním?


Možná i díky zemi původu se mají soupeři vzájemně ve velké úctě. Podání ruky po zápase, rozebírání zápasových okamžiků bezprostředně po skončení utkání a poklesu hladiny adrenalinu v krvi, nic z toho není žádnou vyjímkou ani u nás doma. Leckdy cestou ze sprchy - ještě před chvílí dva bojovníci na život a na smrt - si navzájem radí, co příště dělat a jak reagovat na techniky soupeře, aby se situace, ve kterých soupeř získal převahu, neopakovaly. Robert Kurka říká: “Samozřejmě, že se před zápasem musíte trochu zdravě nabudit, ale jsou někteří bojovníci, proti kterým bych nemohl nastoupit, protože jsme moc velcí kamarádi a rozhodně bychom si navzájem nechtěli ublížit.“

Právě Robert Kurka, držitel bronzové medaile z MS v Thajsku 1997 a dvojnásobný mistr ČR, patří k té generaci bojovníků, která s Muay-Thai u nás začínala hned v roce 92-93. Do povědomí příznivců Muay-Thai se dostal svým prvním titulovým zápasem v Pražské Lucerně. Cesta k medaili z MS však nebyla jednoduchá a bez chuti k tréninku, pevné vůle, cílevědomosti a odhodlání něco dokázat by byla neuskutečnitelná.

„Je to sport, který mi vyhovuje a dává mi strašně moc. Samozřejmě někdy, zvláště když se dlouho připravuji na nějaký duležitý zápas a ten z nějakého důvodu odpadne, nebo se těsně před ním zraním, mám chuť se na to vykašlat, ale hned mě to zase pustí a na tréninky se těším. Čas od času mi přijde líto, že nemůžu venovat tomuto sportu to, co by mu náleželo, protože abych mohl v klidu přes týden trénovat, musím pracovat přes víkend a o nocích, a to žádnému sportovci nepřidá. Přitom by nám stačilo jenom nějaké základní minimum na život a jistota, že když se náhodou zraníme, tak nebudeme úplně bez peněz. Situace v zemi je však taková, že na sport peníze nejsou. Ta chvíle, když se postavíte na bednu a naproti vám na stožár vytahují českou vlajku - byť jako třetí - za nějaké to odříkání stojí, a potom nakonec, když Hakimovi zahráli naši hymnu někde, kde ani nevěděli, že nějaké Čechy existují, to si opravdu říkáte, že je všechno super, a že to, co děláte, má smysl.“

Pavel Majer začínal s Muay-Thai jako sedmnáctiletý ve váhové kategorii do 86kg. S přibývajícím věkem zesílil a dnes se svými 110-120kg nemá jinou možnost, než nastupovat v kategorii bez rozdílu hmotnosti. Za posledních čtrnáct měsíců udělal velký skok kupředu; během této doby se stal mistrem České republiky ve vyprodaném sále pražské Lucerny, v italském Riccione mistrem Evropy a svého zatím největšího úspěchu dosáhl v Bangkoku ziskem titulu mistra světa v supertěžké kategorii. Svůj start mezi profesionály zatím odkládá, protože ve svých pětadvaceti letech (r.1976) má dost času na získání zkušeností a pečlivou přípravu na to, aby zbytečně nehazardoval se svým těžce získaným jménem thaiboxera.

„Já jsem si vybral thaibox, protože mě naučil ovládat se, a i kdyby náhodou nastala situace, že potkám někoho, kdo by chtěl narušit moji pohodu a soukromí, tak mi můj sport dává jistotu, že se ubráním, protože je to umění sebeobrany, vyzkoušené staletími. Není určitě náhoda, že se Muay-Thai učí v armádě už více než 500 let, jako způsob boje muže proti muži. Osobně si myslím, že ti, co dělají M-T pro sport a s chutí to někam dotáhnout, nemají ani pomyšlení na nějaké boje po ulicích, protože během týdne je člověk rád, že si stačí odpočinout mezi tréninky. Thajci říkají, že je to sport osmi končetin (lokty, kolena) takže musíte směřovat svůj trénink na úplně všechny oblasti a tělesné partie. Pro samotný boj v ringu potřebujete i dobrou orientaci v ringu a neztrácet přehled ani v situaci, když má zrovna navrch váš soupeř. My, co se týká Muay-Thai, máme jednu obrovskou výhodu oproti ostatním bojovým sportům, a to tu, že u nás existuje jenom jedna oficiální organizace, která díky Thajsku drží kontrolu nad všemi ostatními asociacemi. V Thajsku mají v rukou amatérskou i profesionální větev představitelé státu a armády. IAMTF i WMTC mají v předsednictvu stejné generály, kteří mají velikou snahu dostat se na olympijské hry. To je pro nás pro všechny veliká motivace, protože reprezentovat na MS je sice obrovsky příjemné, ale olympiáda je prostě olympiáda, to se nedá oddiskutovat.“

M-T je sport, který zažívá v posledním období velký boom a těší se stále vetší oblibě u všech vrstev obyvatel. Mnoho herců, umělců a postav showbusinessu začíná s tréninkem M-T ne snad proto, že by se chtěli aktivně zapojit do bojů v ringu, ale proto, že jim M-T pomáhá udržet a zlepšovat tělesnou kondici a v neposlední řadě jim dává pocit jistoty jako jeden z nejlepších způsobů sebeobrany. Že se nejedná o žádný extrémně tvrdý nebo surový sport, dokládá i rostoucí počet žen a dívek ve školách a klubech M-T. K dnešnímu dni více než 2500 členů České M-T Asociace, sdružených v 21 klubech po celé ČR, sleduje soutěže, pořádané minimálně 16x ročně. Na mezinárodním poli dosáhla reprezentace nemalých úspěchů a i na galavečery, pořádané v Čechách, přijíždějí stále kvalitnější soupeři ze zahraničí.

Orientální bojové umění, které se vyvíjí déle než 600 let, je velmi úzce spjato se zemí svého vzniku i ve své sportovní podobě. Muay-Thai zavedl jako způsob boje muže proti muži ve své armádě král Ramkhamhaeng na počátku 14. století. Povinná výuka Muay-Thai jako způsobu sebeobrany a připravenosti národa je zavedena na všech stupních škol, v armádě a samozřejmě ve výcvikových táborech po celé zemi. Původní výcvik obsahoval také boj s krátkými meči, v tréninkové podobě s krátkými tyčemi (Krabi-Krabong). K umění Muay - v překladu bít, strkat, zápasit, složit - patří i tanec rammad ram muay, což je pěstní taneční box, předchůdce dnešní sportovní podoby Muay-Thai. Do roku 1996 nebyl povolen ženám přístup ani na sportoviště, ale od letošního roku, zřejmě kvuli snahám o vstup na OH, mohou ženy i zápasit v ringu. K nám do republiky importoval Muay-Thai Petr Macháček s Honzou Vávrou na konci roku 1992. Zprvu se jednalo o skupinku nadšenců trénujících po parcích podle videokazet a s minimálními zkušenostmi z Německa. Po jejich prvním pobytu v Thajském království sami získali na odbornosti a svoje zkušenosti začali předávat zájemcům z celé ČR. Při zmínce o začátcích je třeba se zmínit i o třetím, ne nepodstatném člověku, působícím v thajském boxu u nás - David Brousil, člověk s obrovskou mocí působit na lidi ve svém okolí, se však po počátečním úsilí tvořit a budovat spíše obrací k Muay-Thai zády a tvoří si svůj vlastní svět, ve kterém není příliš místa pro ostatní trenéry a závodníky. Jeho 1005. nezávislá škola přestala produkovat nové talenty a účast jeho závodníků (vyjma Honzy E.T. Přibila) na galavečerech se stává sporadickou. Jeho velmi individualistická osobnost však už dokázala několikrát překvapit, a tak až čas ukáže, jestli je to pozvolný ústup ze scény, anebo naopak pečlivá příprava k novým kláním. Ze zkušeností tandemu Petr-trenér, Honza-závodník načerpala energii většina ostatních trenérů, kteří si založili vlastní školy ve všech krajích a větších městech. Po Praze následovaly Cheb, Karlovy Vary, Hradec Králové, Ostrava, Brno…

Stranou všech zmiňovaných vznikla škola Muay-Thai v Chomutově. Tam zcela izolovaně začal svoji ideu rozvíjet Rudolf Vácha. Jeho Elgo Chomutov pozvolna vyprodukovalo dva v současné době již hotové závodníky, schopné utkat se s kýmkoli na světě a prodat víc, než jen nadrilované techniky a fyzickou kondici, získanou v tréninku. Podle jejich vzoru vyrůstá při společném tréninku další generace mladých nadějí, které by měly mít už o něco snazší cestu k cílům, které zůstanou bohužel pro první "průkopnickou" generaci thaiboxerů nedostižné. Při zmínce o prvních generacích nelze opomenout ani Thai-kickboxing Teplice a Martina Žvachtu. I jeho škola má lví podíl na úspěšných představeních nového a málo známého sportu v našich krajích. Dnes určitě dvě nejduležitější trenérské postavy Muay-Thai Petr Macháček a Jan Vávra úspěšně zvládly nelehké období svého rozchodu, kdy se z Vávry, závodníka a svěřence Petra Macháčka, stal trenér a majitel klubu KTSO Praha J.V., který disponuje nejlepším vybavením tělocvičny včetně kompletního zázemí a je srovnatelný s evropskou špičkou. Oba dva si však velmi dobře uvědomují, že konkurence neustále roste a na nějaké osobní spory už dávno není místo, chtějí-li si uchovat nebo upevnit získané pozice. Na záda jim začíná (někdy zlehka, jindy ostřeji) dýchat všech 21 zbývajících škol, sdružených v České Muay-Thai asociaci v čele s Elgo a Rudou Váchou, i když v současné době jsou chomutovští už o krok dál než KTSO. Přestože jsou všichni trenéři a zástupci klubu konkurenty, musíme zdůraznit jeden zásadní fakt: v případě, že se jedná o mezinárodní střetnutí nebo MS či ME, všichni se okamžitě bez výjimek podřídí kolektivu a společně se snaží dosáhnout co nejlepšího výsledku.

Muay-Thai připadá velikému množství diváků jako brutální sport. Není to pravda. Je to velmi tvrdý druh sportovního odvětví, které, jako každé jiné, vyžaduje spousty dřiny, tréninku, píle a odříkání. Možná více než ostatní... Všichni, kteří chtějí dosáhnout v ringu úspěchu, potřebují kromě jiného i veliké srdce. Bez odhodlání nelze vítězit...

Těm, kteří vedou duchaplné debaty o "vytlučených mozcích" snad lze vzkázat jediné:

Jako každá jiná komunita má i thaiboxerská ve svém spektru obsaženy různé typy lidí, od hloupých
po velmi chytré, zrovna tak, jako každý jiný kolektiv. A když někdo namítá, že jsou to jenom pouliční rváči, je vidět, že soudí něco, o čem nemá ani nejzákladnější znalosti a informace.

« zpět na články